Moderní plynové kotle na zemní plyn dosahují podstatně vyšších účinností než jejich předchůdci. Další snížení spotřeby zemního plynu je již možné jen důsledným využitím tepelného obsahu spalin, které odcházejí z kotle. To umožňují jedině kondenzační kotle. Jednou z částí emisí vznikajících při spalování plynu jsou vodní páry. Ty opouští spalovací komoru u tradičních kotlů při velmi vysoké teplotě společně se spalinami – cca 11 % energie získané z paliva (tzv. latentní kondenzační teplo) se zbytečně ztrácí. U kondenzačních kotlů prochází spaliny před tím, než opustí spalovací komoru, přes chladnější část výměníku, kde dochází při cca 55 °C ke kondenzaci obsažených vodních par (tzv. rosný bod). Latentní teplo z kondenzace je vraceno zpět do systému a efektivně využito. U konvenčních kotlů není uvažováno s využitím kondenzačního tepla – účinnost, vypočtená z výhřevnosti paliva, se pohybuje kolem 90 %. Účinnost kondenzačních kotlů vychází rovněž ze vztahu k výhřevnosti, tzn., že vypočteme u kotlů „neuvěřitelnou“ účinnost až 109 % a o 25 % nižší spotřebu paliva.